.
 

ŘK. FARNOST BENEŠOV U BOSKOVIC

logo-jmkbar-cz.jpg
Archa.006.jpg
103.jpg
104.jpg
O původu farnosti a kostela

 

Vznik farnosti Benešov se datuje k 16. listopadu 1786.
Do farnosti patřily od počátku vzniku vesnice Benešov, Okrouhlá a Kořenec.

Později k nim byl připojen ještě Pavlov (dnes část Benešova), který spadal
pod Horní Štěpánov. Pavlov byl přifařen k Benešovu listinou z 31.května 1792.

Domácí protokol čili Kronika kostela a fary na Benešově o vzniku farnosti
pojednává takto:

„Celá nynější farnost Benešovská, vyjímajíc jen Pavlov, byla až do roku 1786
přifařena do Knihnic (Knínice), kde bylo probošství premonstrátského kláštera
z Hradiska u Olomouce, kamž celé hory pod panství a patronát náležely.

Když byl klášter ten za císaře Josefa II. v roku 1784 spolu s ostatními mnohými kláštery
na Moravě zrušen, připadlo panství Hradišťské a s tím i Šebetovské fisku,
a patronát převzal Náboženský fond (nadace-byl to státní úřad, který se měl starat
o stavbu nových kostelů v odlehlých místech celého mocnářství),
kterýž kostel zdejší s farou a školou stavěti započal v roce 1786.”

O postavení kostela na Benešově vypravuje se mezi starými lidmi následující:
Když byly zkonfiskovány statky Hradišťské, bylo slyšeti, že se má stavěti také
na horách zdejších kostel a zřízena býti farnost samostatná.

O to ucházeli se obyvatelé z Kořence a chtěli ho stavěti asi uprostřed Kořence
na kopečku směrem k Štěpánovu. Rovněž i Okrouhelští se o kostel ucházeli
chtíce ho stavěti na vyvýšenině u obce směrem k „Raclové louce”, a měli to
snad už slíbeno, jenže potřebovali složiti nějaké peníze (asi 300 zlatých).
Poněváč jich doma neměli, šli na Benešov k zámožnému šenkýři Jiříku Střížovi,
aby jim je půjčil, přitom se snad zmínili, nač jich potřebují.
Šenkýř jim řekl, že jich doma nemá, ale že je do dvou dní jim zaopatří.

Zatím ale domluvil se ještě s jinými Benešovskými, vzal peníze a jel ještě
s rychtářem Minxem do Olomouce ještě tu noc, tam peníze složili a dosáhli
toho ihned, že se má kostel stavěti na Benešově.

Když se vraceli, potkali hned u východu ze brány arcibiskupského paláce
sousedy Okrouhelské. Radostně prý si klepli na kapsu a zvolali na ně:
„Tuť už to máme!”
Tím na sebe popudili Okrouhelské i Kořenecké tak, že po dlouhou dobu
nechtěli jim ničím přispívati na potřeby kostelní, vyčítajíce jim, že je podskočili,
že měl státi kostel u nich, aby si tedy sami platili.

Jelikož hradišťský klášter byl zrušen a kněží se museli rozejít, byl ustanoven
P.Rafael Tobiáš Schmid za prvního faráře a P.Jan Norbert Wambera za prvního
kaplana na Benešově, kam nastoupili 3.dubna 1787.

Kostel však postaven ještě nebyl, proto byla vysvěcena tehdy nově postavená
hospoda Jiřího Stříže, aby se tam prozatímně mohly konat bohoslužby.
4.dubna 1787 byla zmíněná hospoda vysvěcena a 5.dubna 1787 v ní byla sloužena
první mše svatá.

Fara v té době také ještě nebyla hotová (není známo, kdy byla dokončena),
proto kněží byli prozatímně ubytováni v soukromých domech.

Kostel byl postaven roku 1787 ve slohu renesančním
a vysvěcen na svátek sv. Martina 11.listopadu 1787 arciknězem z Boskovic
P. Vavřincem Vincencem Mertou.

Postavení kostela připomínala základní deska (v latině), která je
umístěna za hlavním oltářem. Při rekonstrukci stropů byla zazděna.
Dnes lze spatřit pouze část této desky.

Kostel je zasvěcen Povýšení sv. Kříže.
Farnost Benešov byla vyjmuta z arcidiecéze olomoucké 1. ledna 1863
(spolu s celým boskovickým děkanstvím) a připojena k diecézi brněnské.

Popis kostela

Zvláštností kostela je to, že není situován podle zažitých zvyklostí.
Oltář není postaven směrem k východu, ale k jihovýchodu.
Apsida presbytáře byla stavěna do mnohoúhelníku, jak je možné
ještě vidět dnes z venkovní strany kostela.

Původní strop byl rovný a tudíž vyšší. Ještě dnes lze spatřit na půdě kostela
zbytky původního stropu a malby. Poněvadž byl ale stavěn ze surového materiálu,
hrozilo již po 4 letech (1791), že se zřítí. Proto byl strop stržen a nahrazen novým,
klenutým. Jelikož by původní slabé zdi těžké klenutí neunesly, bylo třeba postavit
podpůrné pilíře a zdi uvnitř kostela.

Apsida presbytáře byla uvnitř kostela vyzděna do oblouku,
čímž ztratila ráz mnohoúhelníku.
Presbytář se zúžil a pouze vrchol klenutí sahá do původní výše stropu.

V roce 1871 těžké klenutí a kamenná krytina na střeše způsobily,
že zdi se začaly rozestupovat a hrozilo, že klenutí spadne.
Proto byly zdi staženy železnými tyčemi.
Původně měly být tyče vedeny vrchem klenutí, aby nerušily
ráz kostela, ale nesvědomití pracovníci jej přece vedli kostelem.
Tyče časem zrezivěly a narušily tím vzhled kostela.

Délka kostela je 30 metrů, šířka 10 metrů a výška stropu 10 metrů.
Nad vstupem do kostela je čtyřhranná věž, vysoká 30 metrů.


Pověst

Ke stavbě kostela se váže jedna pověst,
která však nikde není zaznamenána:

Vedením stavby kostela byl pověřen nadlesní,
který se snažil na úkor stavby obohatit.
Na stavbu již zmíněného rovného stropu použil surového dřeva,
které se za krátkou dobu znehodnotilo natolik, že rovný strop
byl stržen po 4 letech, aby se nezřítil.

Po smrti nadlesní nenalezl klid až tehdy, když byl pochován pod schody u vstupu
do kostela, aby každý návštěvník šlápl na jeho ostatky, a tím byla odčiněna jeho vina.
Návštěvníci kostela si určitě všimnou, že jeden ze schodů je prasklý. Mezi místními
obyvateli se vypráví, že pokaždé, když byl tento schod vyměněn, tak opět praskl.


Chodby pod kostelem

9.srpna 1976 navštívil naši farnost proutkař pan Hradil z Brna,
který potvrdil existenci bývalé tvrze na místě kostela,
ale nepotvrdil existenci hrobu pod schody při vstupu do kostela.

Dále zjistil, že pod kostelem vedou tři chodby směrované
asi takto (existence těchto chodeb byla známa již dříve):
jedna vede JZ směrem pod úhlem 75° asi do míst domku čp.3,
druhá vede opačným směrem SZ do vsi na stavení čp.48
(bývalá hospoda, kde se dřív sloužili mše), třetí je JV směrem 30°
na stavení čp.7, tato chodba začíná před hlavním oltářem.

Tyto chodby sloužily v době válek pro obyvatele obce nebo jen statku jako únikové.
Rovněž z té doby pod kostelem zjistil existenci hrobů - před hlavním oltářem vlevo
je hrob muže a vpravo hrob ženy. Další hroby jsou v zadní části kostela napravo
pod okny sv. Cyrila a Metoděje. Odpočívá tu věčným spánkem 6 mužů a 6 žen.

To by měly být pozůstatky z doby před stavbou kostela, protože za vlády
Marie Terezie bylo volné pochovávání do kostelů mimo hrobek zakázáno.

Zda je vchod do chodeb pod hlavním oltářem, se nepodařilo potvrdit
ani při generální opravě roku 1994, kdy byl odstraněn stupínek pod hlavním oltářem.
Touto skutečností se totiž nikdo nehodlal moc zabývat.

Nakolik se ovšem dá opřít o informace proutkaře, není zcela zřejmé.
Ale podle vyprávění některých místních obyvatel, chodby pod kostelem
opravdu existují (znali někoho, kdo v nich byl).
 
                                   Víra  není  teorie, filosofie  či  idea, nýbrž  setkání.
​                                   Buďme  bdělí ve svých  modlitbách,   činorodí v lásce,
                                   a  s  radostí  chvalme  Pána.
​                                  Tak se setkáme  s Ježíšem a budeme velice překvapeni !


                                   papež  František

 
František.04.jpg
  
 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one